February 2015

good times are killing me

25. february 2015 at 22:34 | Appy |  Diary
tohle radši nečtěte, nechce se mi psát inteligentně, takže to je jen výplach mozku

Well..kamarád, který poslouchá nejraději depresivní písničky, mi poslal skupinu, která se mi prý bude líbit. Je super! Občas ale ty texty...z toho ten titulek, protože mě nic jiného nenapadá (možná to i teď sedí) :D
Zítra jdu po 3 dnech do školy, protože mi bylo špatně. Nesnáším říkat, že jsem nemocná, nesnáším být nemocná, takže radši no comment.

Každopádně! O víkendu mě trošku přepadly skvělé nálady o tom, jak se v mém životě nic neděje, jak mám debilní kamarády apod. takže jsem byla ráda za dostatečný pokecy se svou ségrou. Koupila jsem si kulatý sluneční brýle, abych zdůraznila, že mi je všechno jedno (i to, že v kulatých brýlích vypadám jak Willy Wonka nebo John Lennon).

V sobotu mi už začínalo být blbě, ale koukala jsem na film a čekala, až odejdou známí našich. Kolem půlnoci jsem si teda šla udělat takový driják, který mě vždycky vyléčí. Zázvorový čaj+jalovcový med+citron+slivovice. Ladies and gentlemen, můžu vám říct, že pokud to namícháte tak dobře jako já, upadnete do kómatu a probudíte se další den. Ještě to teda předtím musíte vypít. Dodávala jsem si odvahu těma řečma pro děti jako za koho piju. No asi se to dostalo nějak do mýho podvědomí, protože se mi pak o všech zdálo... :D

Byla jsem bestfriend s Taylor Swift a díky mně udělala nový nejlepší album, řešily jsme to v Paříži. Byla jsem pomáhat na koncertě Tata Bojs a Mardošovi všichni ujeli, tak jsme se spolu bavili. Jednomu kamarádovi jsem řekla, aby nás vyfotil, ale ukradl mi mobil, takže jsem "uvízla" s Mardošou, protože taky neměl mobil, hrozně dlouho jsme spolu šli po nekonečný ulici na sluníčku a kecali. Pak jsem byla u nás s kamarádkou ze skauta, najednou se tam objevila spousta lidí na jakousi party. Byl tam i můj dávný největší idol a my se spolu mrtě bavili, jenže tam pak byl někdo další a já si nemohla vybrat..

Byla to sranda :D

V pondělí jsem chtěla jít do školy, ale nějak to nevyšlo. Celý den mi bylo hrozně blbě, motala se mi hlava a tak. Teď už naštěstí jen kašel a rýma. Ale jako tyhle 3 dny jsem se konečně koukala na milion filmů, které jsem chtěla i nechtěla vidět. Zamilovala jsem se do milionu herců, Emma je pořád dokonalá, prostě...mi hrabe :D
Jo a zkoukla jsem jedinou sérii SELFIE. Dlouho jsem se nekoukala na nějakou kravinu, takže se mi to fakt líbilo! :D

Asi tak no...
carpe fucking diem

asi ho znáte z LOL, ale tam se mi fakt nelíbí
všude jinde je boží
trošku se mi o něm taky zdálo
dobře, asi ho miluju, ale já to říkat nechtěla!

get the look

18. february 2015 at 22:56 | Appy |  Photoes


Vidíte tu změnu? áááá jsem ostříhaná! Chybí mi asi půlka vlasů s tím, že jsem se konečně zbavila hnusného blonďatého ombré. Už nevypadám jako kdybych si sedla na natřenou lavičku a přetřela ji vlasy! A nakonec.. mám zase rovnou ofinu!
Musím říct, že se cítím jako jiný člověk. Zdá se mi, že doopravdy vypadám úplně jinak. Jsem ráda, že jsem konečně zašla za novou kadeřnicí, takže proběhlo všechno v pohodě. Umyla mi hlavu, ostříhala, vyfoukala a dostříhala.
Co dodat? Ano, moje inspirace byla maličko Taylor Swift. Dokonce jsem přemýšlela jít na blond, ale..nechutný zničený vlasy mi stačily poslední půlrok, takže.. stačilo jenom to stříhání :)
Ať žijou krátký vlasy! Zmínila jsem, že mi teď všichni říkají, že najednou vypadám roztomile? No kdo by tohle nechtěl slyšet, že? :D


It's time to begin, isn't it?

11. february 2015 at 23:32 | Appy |  Video
Tady Appy!
Už se asi týden snažím napsat článek, protože mám o čem psát a mám spoustu nápadu. Jenže to nějak nejde. Nejhorší je pro mě začít, se vším. Začít se učit, začít cvičit, začít dělat to, co bych měla, začít psát na blog. Pak to končí tak, že dopis, který jsem měla napsat před půl rokem, píšu tento týden. Nevím, čím to je. Jsem prostě asi líná. Zní to hnusně, takže si zkusím najít nějakou výmluvu...
Možná je to tím, že už odmala mám v sobě takový blok z mé mamky. Buď něco dělej pořádně, nebo vůbec. Vysvětlovalo by to asi hodně věcí. Ne náhodou mi mamka o mém vysvědčení říká, že by to mohlo být lepší. Teď jsem měla 5 dvojek a pořád to nestačí. No, já jsem spokojená, takže pardon.
U všeho vidím, že něco není dost dobré, že já nejsem dost dobrá, to, co budu dělat v budoucnu nebude prostě stačit. Musím se přes tohle dostat. Snad to nebude trvat moc dlouho :)

To bylo jenom takových pár myšlenek, abych měla za sebou ten první článek. Jedna skvělá travel youtuberka mi poslala pohled z Kanady (o tom i v dalších článcích) a myslím, že se naprosto trefila citátem, který dopsala nakonec:
"All glory comes from daring to begin." -Eugene F. Ware

Na závěr přidávám playlist pár písniček, které nahráli mí oblíbení youtubeři z Jacksgap. Setkají se vždy s nějakými umělci u sebe na zahradě a nahrají je, jak zpívají. Vznikne pak video na youtube do série Shed sessions. Na soundcloud pak dávají jenom audio. Všechny písničky jsou dokonalé a prostě.. teď poslouchám hlavně takovéhle věci (a Taylor, jsem strašná, ale v pátek bude další klip, uaa, we never go out of style!).
Užijte si tyhle písničky a pokud chcete i klip, tak stačí zadat na youtube Shed sessions ;)

EDIT: aha, takže blog.cz nepodporuje soundcloud, stejně jako spotify, tak sem teda naházím ty videa z youtube...


Ne úplně zpátky

4. february 2015 at 23:34 | Appy |  Diary
Ahoj, ahoj!
Tak jsem zpět z Itálie. Už vlastně docela dlouho, když jsem se vrátila v sobotu a dneska je středa. Itálie byla úžasná tak jako vždy a mně se vůbec nechtělo domů. Jediné, co mě uklidňovalo, bylo to, že přichází jarní prádzniny! Takže jsem teď ještě týden doma a abych byla upřímná, tak asi nic nedělám...
Sice jsem už podnikla filmový maraton s kamarádkami, vařím, cvičím, navštěvuji rodinku, ale jinak se cítím myšlenkami někde jinde. Ani nevím kde. Je to najednou takový zvláštní pocit, protože třeba článek jse chtěla napsat už v sobotu, ale pak zase přišel tenhle blok a u všeho, co mě napadlo, jsem si řekla, že je blbost. Takže se s tím opět vyrovnávám psaním právě těch blbostí :D
Říkám si, že se mi teď do ničeho tolik nechce, protože najednou nemám "cíl". Od začátku roku bylo mým takovým středobodem odjet na hory. Jenže teď nevím. Do školy se mi nechce, v blízkosti se nikam nechystám, takže moc netuším co dál.
K psaní mě přivedla skvělá písnička od Tata Bojs- S ní. Koukala jsem se teď na čt art na takový dokument z jednoho jejich koncertu a S ní mě zase dostala.. A ona sní, o životě, jinde a jindy.. Možná to teď o mně vypovídá, ale zase mi něco říká, že opět akorát všechno moc hrotím a tahle fáze přejde. Někdy je možná dobré nevědět, co přijde, abychom si pak všechno třeba i více užili.
Doufám :)