October 2014

Půlnoc na mfdf

29. october 2014 at 0:07 | Appy |  Diary
Dnes definitivně skončil 18. ročník Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů. Letos jsem byla poprvé dobrovolník, takže jsem celou dobu festivalu pracovala na různých pozicích v kinech apod. Postupně chci rozepsat všechny dny, protože se toho dělo doopravdy hodně! Ale to až později.. :)
Celý festival jsem si naprosto užívala. Seznamovala se s novými lidmi, zkoušela nové věci, pokecala si anglicky i česky s Američany. Byla to vážně bomba! Najednou je ale zvláštní, vlastně po 6 dnech, vypadnout z toho festivalého rytmu=spánek, směna, film, party. Po dnešní poslední směně jsem se cítila úplně divně, protože teď už zase žádná jiná nebude. Myslím, že jeden z důvodů, proč jsem nad tím zybtečně moc přemýšlela a vlastně se tím zabývala celé odpoledne, je to, že je skvělé někam patřit. Vědět, co teď zrovna dělám a proč. Být součástí velké skupiny lidí, která za něčím jde...
A proč půlnoc na mfdf? Vytvořila jsem si v hlavě takový souhrn, co jsem kdy dělala a napadlo mě sem napsat, kde a co probíhalo jakou půlnoc pro mě :D až teď mi ale dochází, že to vlastně není ani zábavný :D

čtvrteční půlnoc-doma v posteli po práci na zahajovacím ceremoniálu
páteční půlnoc-na cestě domů z divadelního představení Vosto5, kde jsem pracovala
sobotní půlnoc-směna na jednom festivalovém kině, moje 8. hodina (2 ještě přišly)
nedělní-Fénic, sister a kámoška v klubu, proč ne? :D a potom party!
pondělní-pokec s lidmi, se kterými se znám jenom od vidění a pití vína naukončovacím rautu :D
úterní-píšu článek o půlnocích na mfdf.. :D

Jednoduše řečeno.. tenhle článek jsem si potřebovala napsat, abych udělala nějakou čáru za festivalem, už se tím nezabývala a mohla se zítra vrátit do reality. Půjde to asi hůř, ale nevadí.
Všechno bylo úžasný a už teď se těším na příští rok!! :D

Ps: vypůjčené foto filmu Midnight in Paris a předěláno na Midnight at MFDF :D



what's on my mind

22. october 2014 at 23:16 | Appy |  výlevka
In order to have a great happiness you have to have great pain and unhappiness - otherwise how would you know when you're happy? - Lesli Caron

Vlastně ani nevím, proč teď začínám psát článek, když netuším, co napsat a jak dát to, co se mi honí v hlavě, sem do nějakého smysluplného textu. Zkusím to zase nějak jednoduše. Poslouchám písničky z filmu Begin again na Spotify a na stole mám vyndané všechny mince ze své peněženky...
... mám zde pár českých drobných, nějaká eura, která mi zbyla z cest, skoro 1 libru a 2 speciální mince, které pro mě znamejí mnohem víc než jenom 1 cent a čtvrt dolaru...
... 1 cent mi dala ségra, když odjížděla po Vánocích znovu do Irska, tentokrát na delší dobu. Hodně jsem tehdy brečela a tak mi dala 1 cent. Jak malé gesto, ale vlastně znamená tolik...
... pak tu mám druhou minci, která pro mě tolik znamená, obzvlášť teď. Když mi ji kamarádka na horách jen tak dala, byla jsem ohromena. Vážně mi jen tak dává čtvrťák? Tahle mince byla v Americe! Byla jsem nadšená, protože mi to najednou dávalo takovou naději, že se vážně do Ameriky podívám. Nechtěla jsem jí takhle minci vzít, ale říkala, že má ještě jeden. A od té doby je tento stříbrný čtvrťák s orlem můj... a bude možná napořád... vždy bude symbolizovat mě, jak se chci dostat do Ameriky už v 15, když se zrovna nacházím v Itálii, v Aprice a lyžuji... Mince tady v tuhle chvíli zůstává, já taky.. jenom původní majitelka ne...
... budu si ji pamatovat jako skvělou, usměvavou slečnu, která mi se vším pomáhala. Vlastně jsme si nebyly ani tolik blízké. Jezdily jsme spolu na hory, dříve bydlely ve stejném městě, znaly podobné lidi... Ale jakmile jsou lidé jediněční, nevadí, že se s nimi nevidíme tolikrát. Záleží spíš na tom, co v nás zanechali...
... nevím, jak teď skončit nebo pokračovat...


neděle 19.10.

19. october 2014 at 23:00 | Appy |  Diary
Už je to tak. Píšu článek. Asi jsem potřebovala nějaké velké znamení, abych zase něco napsala. Ke znamení došlo tento víkend, ale k tomu později..
Teď jsem vybírala hrozně dlouho obrázek, který na konec článku přidám. Postupně jsem si nějak rekapitulovala, proč nedošlo za poslední skoro 2 měsíce k pořádnému článku. A? Sama nevím. Na mou obhajobu: myslela jsem na to, že článek napíšu :D
Nedávno jsem četla nějaký článek o "spisovatelském bloku", období, kdy člověk není schopen napsat vůbec nic a nemá žádnou inspiraci. Takže zaprvé, nejsem spisovatel, zadruhé se mi to zdá jako blbost, protože vždy jde něco napsat a zatřetí zdá se mi to prostě jenom jako výmluva. Ale ano! Trpěla jsem spisovatelským blokem :D
Takže se zkusím rozepsat pouhým popisem víkendu :) Byla jsem u táty a všechno vypadalo dobře. Koukla jsem se na HIMYM, 1.řadu, která je skvělá, v televizi taky na seriál Neviditelní, doporučuji! a taky na Návrh alis anglicky The Proposal. Ano, zase se teď na youtube koukám na romantický bullshit závěr.. Jak to ti režíséři dělají, že se pak jedna pitomá scéna dostane tak pod kůži? Jsem asi cílová skupina, ups :D
V sobotu proběhla taky bráchova oslava narozenin u něj doma. Třicáté narozeniny, docela dost :D Všichni stárneme, no. Celé odpoledne jsem si hrála s neteřinkou, pak se šla podívat na jejich prasata, která si jen tak vyskočila a najednou všude letělo bahno od nich z "domu". Samozřejmě jsem stála kousek od nich, takže hoodně toho dopadlo i na mě. Můžu tedy doslova říct, že jsem smrděla jako PRASE! :D Až na scénu mého táty, který opět ukázal svou nejlepší stránku, by bylo odpoledne super. Dokonce jsem zvládla odolar všem dortům, byly 3! Ať žiju :D
Závěrem jenom dodám, že se snad postupně rozepíšu a budu zase psát podle svých představ.
Tak zatím :)