August 2014

normálka.

31. august 2014 at 23:10 | Appy |  Diary
Chtěla jsem zůstat dlouho na zábavě a pořádně si to užít, ale musela jsem být o půlnoci doma. Chtěla jsem jít na nějaké atrakce, zapouťovat, ale skončilo to u přemlouvání lidí, aby se jim chtělo, takže pouze jeden kolotoč. Chtěla jsem jít v 10 spát, abych zítra byla v pohodě, ale teď tu ve 22:45 píšu článek. Opět se zbytečně zaobírám něčím, co by mi mohlo být úplně jedno. A teď ani nedokážu napsat něco smysluplného, abych dokončila odstavec.
Dnešek byl zvláštní den. Pouť, rodina, oběd, jídlo, déšť, cesta domů, organizace, organizace, organizace,.. Otčímek nechápe, že netrávím v koupelně 5 minut jako on, a ještě musí mít kecy na to, že se maluju. Jenom pro zajímavost: moje malování se skládá z korektoru, řasenky a pudru, takže můj milý otčím asi neví, co to znamená "zmalovaný ksicht". Po takovém klasickém rozhovoru došlo na organizaci dalšího víkendu-skautské akce. To, že musím řešit mrtě věcí, o kterých nevím, ještě zvládnu, ale když si slečna, se kterou to řeším zavolá druhé slečně a řeší to spolu, aby mi pak napsala i ta druhá slečna s dalšími věcmi, je vážně..ubohý. Takže opět vítězí moje upřímnost, aneb naserte si, dámy! Teď už je vše vyřízeno.
Nesnáším, když se dostanu d takovéhle nálady. Zase se cítím hrozně sama, jako by mi nikdo nerozuměl, což je asi pravda. V tu chvíli mě irituje i to, že nedokážu chvíli sedět rovně.
Takže teď udělám přesně tohle: budu poslouchat Prayer in C, projdu milion sociálních sítí, abych zapomněla na svou divnou náladu a soustředila se na životy jiných, takže pak budu happy, usnu, zítra půjdu do školy a pořád budu happy.
Aneb dlouhe jsem se do téhle nálady nedostala, protože jsem kolem sebe měla lidi, kteří jsou dokonalí, ale teď je kolem sebe nemám a já nevím, co mám dělat. Už třeba ani nechápu, proč tohle píšu.
Zítra chci napsat článek o létě a pak postupně rozebrat celé prázdniny, protože si chci všechno pamatovat. A že je co! :)
Adios :D



new mood, new hair

25. august 2014 at 20:46 | Appy |  Photoes
Zhruba před rokem jsem si nechala ustřihnout ofinu, ale letos... los ombréros! :D
Ve čtvrtek jsem zajela s tátou ke švagrová a nechala si nabarvit konce vlasů na blond. Aneb tohle je teprve moje druhé barvení. Poprvé to byl takový chabý melír. Zajímavé mi ale připadá, jak na to reagují babičky a tak. Nejdřív si toho vůbec nevšimnou, ale když jim to řeknu, tak se hroutí. Prostě dobrej joke :D Mně se ale tahle změna líbí. Je to takové skvělé oživení. Jenom musím ještě vymyslet co s ofinou a budu happy :)


home.

24. august 2014 at 21:56 | Appy |  Diary
Je zvláštní, jak se najednou plní spousta věcí, které byly původně jenom "řeči do větru". Třeba o letošních prázdninách se mi všichni divili, že nejedu s rodiči do Chorvatska. Nejela jsem, protože na takovou akci bych s nima nejela apod. K moři se mi ale chtělo, takže jsem byla smutná, že jsem takhle nikde nebyla. Říkala jsem: "Letošní prázdniny chci prožít tady, abych si pak více vážila cestování a toho, co mám." A ono se to splnilo..
Včera proběhla svatba blízkých kamarádů s oslavou a přespáním na hradě. A najednou dneska jsem poprvé za prázdniny cítila, že se hrozně moc těším domů, až přijedu, budu si moct lehnout s pocitem, že všechna dobrodružství letošního léta jsou za mnou. Všechno bylo super, ale došla jsem do chvíle, kdy potřebuju tlačítko pause.
Když někde jsem, tak si to vždy naplno užívám a nemyslím na okolí, pak většinou přijedu domů a dojde mi, že vlastně tohle mi chybělo (třeba teplá voda apod. :D ). Tyhle prázdniny ale vůbec nebyl čas na to, aby mi něco došlo. I když jsem byla doma třeba déle než 2 noci, tak jsem někde jezdila, navštěvovala, chodila ven. Proto mi dneska po svatbě došlo, že vlastně už nikde nemusím být.
Zároveň ale po telefonátu se sister, která odjížděla za rodinou na vesnici na pouť, mi běhalo hlavou, že bych taky chtěla jet, že o něco přijdu, že někde musím být místo toho, abych doma ležela. Zvláštní..
Proč že tohle nakonec píšu? Vzpomněla jsem si na jednu otázku při jednom programu na čekatelkách. "Kde je domov?" Napsala jsem, že všude, kde se cítím pohodlí. Není to blbost? Možná. Každopádně si užívám čtení knížky, pití čaje, možnost v klidu usnout na gauči, pohodu. Právě dneska. A užívám si tenhle domov, abych mohla za chvíli vyrazit vsříc novému dobrodružství..


august update

21. august 2014 at 10:42 | Appy |  Diary
Takže teď se snažím už asi 10 minut najít obrázek, který by se hodil k tomu, co chci napsat. Nakonec žádný obrázek nebude, protože to aspoň bude víc vypovídat o situaci a.. za 15 minut musím odcházet s tím, že ještě nemám sbaleno. Takže tak :D
Každopádně.. V úterý asi v deset večer jsem přijela domů! A prostě nemám slov. Nevím, jak mám celý kurz popsat, co komu vyprávět a jak se vyjádřit. Na Ody je speciální kruh lidí, kteří si spolu rozumí a najednou tady doma nikdo takový není. Je to zvláštní.. Snad napíšu nějaký spešl článek, protože Odyssea mě změnila, dost. 4 slova ještě: Mám čekatelky, prostě nezapomenutelné!
Poslední noc nás pár vůbec nespalo, takže jsem včera doma fakt jenom spala a jedla. Dneska odjíždím k babičce na oběd, pak za tátou a s ním k bráchovi a doufám, že mi švagrová něco udělá s vlasy, chichi :D A v sobotu svatba!
Can't stop, won't stop!

prostě já.

9. august 2014 at 23:30 | Appy |  Diary
Dnešnímu dni se musím už jenom smát, protože jinak to asi nejde :D
Včera v noci jsem přijela z týdenního vandru po východním Slovensku. Opět se na mě valila tuna informací ze všech instagramů, snapchatů a všeho, takže jsem samozřejmě usnula s rozsvícenou lampičkou a až někdy ve 3:30 ji zhasla. To bylo takové první zasmání dne :D
Celý den byla taková mega prokrastinace. Nejdřív oddalovat vybalování, pak balení, pak dodělání všeho na zítřek, našití nášivky na kroj, usušení bot apod. (ještě teď nemám dobaleno). Zároveň se den nesl v duchu: "Láska prochází žaludkem" K obědu maminka udělala dokonalé kuře s rýží a grilovanou zeleninou. Pak jsem si dlouho četla, koukala na videa a pořád dokola si jenom říkala, že musím začít balit (jo, tenhle článek má zatím úroveň :D)
V podvečer přišla na řadu večeře. Oh God! Teď už chápu citát: "Why do people take drugs when there is food?" Ano, měli jsme krevety podle speciálního receptu. Takhle jsem je jedla poprvé a protože ani ryby nejím úplně nejraději, tak jsem z toho měla trošku strach, ale prostě dokonalost!
V tu chvíli mi jenom létalo hlavou, jak bych chtěla žít v Itálii, umět tu šílenou slepičí řeč, navštěvovat nádherná místa. popíjet božskou kávu, jíst krevety a popíjet víno jako dnes a užívat si každou chvíli. Tak nějak mi došlo, jak jsem se za tyto prázdniny změnila. Resp. já se cítím jinak. Tím, že jsem cestovala spíš během roku a teď žádné zahraničí jen Slovensko, mi došlo, že je potřeba vnímat i ty nejmenší události a učinit z nich velké, které v nás setrvají. Jo, musíme žít okamžikem a užívat si vše, co nám den přinese. Chci takto žít, protože najednou se cítím úplně bez stresu, z ničeho si nedělám velkou hlavu, just flow... aneb co všechno ve vás vyvolají krevety, tedy dokud loktem nezavadíte o sklenku s vínem a rozlejete víno po bílé zdi v kuchyni a pak se divíte jenom tomu, že jste nerozbili skleničku :D Druhé zasmání dne :D
Kolem desáté večer za mnou přišel otčímek, že nechce, abych tady v noci lítala a balila, říkám, že jasný, že jenom zajdu pro něco do koupelny. Naši se teda už chystají spát a já si jenom chtěla něco vytáhnout z košíku, když ten košík najednou padá se zvukem velké rány a taky se totálně rozsypala koupelová sůl. A v tu chvíli přišel jenom smích :D Mamka samozřejmě co-se-děje face a jsi-úplně-trhlá nálada, ale tohle jsem já. Naprosto neohrabaná Appy, ať žiju :D
Teď se ještě koukám na všechny finálové tance ze Step up, protože.. kdo tyhle filmy nežral? Dobře, koukala jsem se na ně jenom já, ale proč ne? :D
Zítra odjíždím, opět. Na 10 dní. Vzhůru k dalšímu dobrodružství. Ještě pořád nevím, jak skončí, jestli zkoušku zvládnu, nebo ne. Ale vím to, že se určitě vrátím šťastná :)

Za vše můžou krevety :D

Let's go for an adventure|no.3

1. august 2014 at 12:31 | Appy |  Diary
Dneska opět odjíždím! Tentokrát na Slovensko, Levočské vrchy na nás už čekají! Možná i medvědi a Ukrajinci hned vedle.. :D Po dlouhé době jedeme se známými na vandr a myslím, že si to užijeme. Z naší rodinky jedu já, ségra a otčímek :D Hlavně se těším opět na kamarádku ze Zlína, se kterou se teď vídám víc, takže je to supr. Radši nemyslím na to, co přijde po tomhle tripu=čekatelky hned druhý den po příjezdu, spousta práce, málo spánku, nervozita,.. Takže si to teď hodlám naplno užít, abych měla pak na co vzpomínat :) Fotky budou určitě, možná video.. :)
Užívejte prázdniny a zatím!